pondělí 16. června 2008

Když se rozednívá...





...dějí se často ty nejneuvěřitelnější věci. Tedy alespoň u mých dobrých známých v Holici to platí dvojnásob. Nedávno jsem zase udělal chybu a jel je navštívit přímo do epicentra holického inferna, tudíž do legendárního non-stop motorestu, který za svou existenci vystřídal pomalu více jmen než náš Cukmantl. Posezení je tam zpravidla poněkud vyčerpávající, a to i z toho důvodu, že čas uvnitř ubíhá výrazně pokřiveně oproti vnějšímu světu. Jakmile totiž vstoupíte do lokálu, pohltí vás typická atmosféra totální svobody a váš pobyt se bude nápadně podobat pobytu uvnitř bájné hory Blaník, kde jeden den strávený v jejích útrobách znamená, že venku mezitím uběhne celý rok. Z příjemného mámení vás vytrhne až první paprsek slunce, který pronikne přes vysoko položená okna a pošimrá vás znenadání na nose. A to je pak čas zaplatit tučnou útratu a vydat se na možná nejromantičtější místo Holice - k malebnému rybníčku u Návsi. Za rozbřesku je to opravdu zážitek k pohledání, určitě sem jednou musím vzít Květu. Můžete si házet žabky po proudu přilehlého potůčku anebo si třeba jenom tak sednout pod košatou vrbu a sledovat první ranní ptáčky a mnoho druhů zajímavého hmyzu. Třeba hovada. A až o déváté otevře rybárna pod splavem, doporučuju hned zajít na čerstvého pstroužka či úhoře. Tak takhle si holičtí obyvatelé užívají toho nejcennějšího, co člověk má - přírody. A to tady ani nemají hory.

Žádné komentáře: