Ach jo. Tak jsme se dostali. Do Krešu? Ne do života. I když Kreš nás provázel na každém kroku. Vlastně vše, co jsme kdy prožili, byl ten nejkrásnější Kreš. Poslední doušek, poslední slovo. To vše nás provázelo na trati Olomouc-Jeseník. Zlaté Hory- Loučná. A i když jsme teď dospělí nikdy nás to neopustí. Vlaky a život mají zvláštní moc. Jako ženy a chlast. Vše je totiž jeden velký Kreš...