Ráno to není dobrý

Když jsem dnes ráno vstával a chvíli bojoval s neústupnou erekcí, přišlo mi znenadání na mysl, že ten můj tvrdohlavý penis je mi prostou metaforou, metaforou zápasu s životními nástrahami a pastmi, že vlastně když tlačím ten ipsát tak dlouho mezi stehna, až se nalomí a povolí, že stejně tak tlačím i všechno to zlé a nepřátelské dolů, pod sebe, někam na zem do bahna, do mrazu, dokud nezvítězím a nezlomím ten svůj chmurný osud.
A že stejně tak se to děje i naopak, když tuto nelibost si přisvojím, pohladím a přiměřeně tisknu mezi prsty, že se mi to nepříjemné poddá, že vyplaví ze sebe to nehezké a mě pak zůstane jen veselá vzpomínka a já budu moci dál o půl druhé pouštět s čistou myslí dřevo z Javorníku do Žulové, kouřit krátkou a dívat se na Polské ložnice IV, šibovat poštu do Lipové ve čtyři a bude mi dobře.