Ach Bože, jak snadné je žít...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
skip to main |
skip to sidebar
![[CNW:Counter]](http://counter.cnw.cz/dungeon.cgi?12357&5&FFFFFF&000000&on)
Když chci najít kousek klidu, zavřu se na hajzlík. Mám tam takovou knihovnu. Sto jízdních řádů, sto roků naší tratě, jak je tam výpravčí naskládali jeden na druhý. To čtení mě opravdu uklidňuje. Vlaky jezdí furt stejně. Minutu sem, minutu tam na dráze nehraje roli. Jenom lidi se mění.
Můj dobrý přítel Henry ze Zlatých hor
A naši společní přátelé z Olomouce
Mé soukromí
- Alois Nebel
- Bílý potok, Sudety, Czechia
- Naposledy jsem pracoval jako výpravčí v Bílém potoce. Pak mi vlaky, projíždějící napříč celým stoletím, zatemnily mysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat