Hej čtenáři, měli jsme výlet (vol. 1)

Hej čtenáři našeho bloggánku, teď si poslechni příběh, co se nám dovopravdy stal. Hej kámo, jeli jsme do Prahy, byli jsme čtyři kluci a jeli jsme tam na zábavu, to mi věř fando. Ať tak nebo onak, stali se nám tam několikrát teda dost zajímavý věci, dopoledne sice nic moc (protože jsme jeli už ráno, kámo, to mi věř) ale pak odpoledne to už bylo.
Napřed na obědě, my jsme jedli a pak, co to bylo k čertu, byla tam paní co nechtěla zaplatit za svůj oběd kámo. Tahle paní říkala, že jí pozval nějákej Mexikán (my si ale myslíme, že lhala brachu) (ona totiž mluvila přesně tak, jako když lidi lžou), a tenhle podivín podle její vylhané teorie měl pak jenom eura který ta paní u pokladny odmítla vzít, a tak, fando, tahle paní se vlastně postavila do pozice ublížené, a ne zlodějky. ( jak tomu ale ve skutečnosti bylo, to bylo fest jasný kámo) Ta samá paní potom křičela na celou velkou jídelnu, že v tomhle případě se stejnak angažuje norská mafie (takhle to řekla), pročež nemá smysl v tomhle státě se vůbec dovolávat svýho práva, a pak zavolala svojí starou matku, a ta přišla těsně před tím, než přišli strážníci, ale peníze neměla na chlup stejně jako její povedená dcerka, a potom vůbec zahráli spolu docela fajn veselohru fando. No nic, to se stalo, jenomže pak se děli ještě jinčí věci, celej ten den jsme dělali různý dobrý kousky a vůbec. Jako třeba jsme si dali pivo U Zlatého tygra. Jestli ti to nic neříká čendo, to je ta hospoda kde chodil Hrabal, než umřel, a taky tam byl Havel s Clintonem, a vůbec, bezva zážitek.
Já vím, řekneš si, svatá dobroto, jak to tihle kluci mohli zvládnout za jeden den, takový samý dobrodružství, jenomže věz, že to nebyl vůbec konec. Ale to ti povím až příště fando.