Oproti frikčním formám rozeznáváme však i kohabitační formy instrumentální ipsace, při nichž užitý nástroj nahrazuje přímo ženskou vagínu. Umělé vagíny mohou být improvizovány nebo zvláště k ipsačním účelům zhotoveny. Za improvizované náhražky vagíny slouží obvykle různé trubice, rozsedliny, štěrbiny, otvory apod. U pomořanských sedláků je dokonce zvykem ipsovat mezi plaňkami plotu. Mimoto máme v lékařské literatuře mnoho jiných zpráv o podobných manévrech ipsačních. Týkají se případů nešťastných, kdy ipsanté uvízli v příliš úzkých otvorech a potřebovali cizí pomoci, aby se odtud vyprostili. Tak jsou známy případy, kdy lidé uvízli penisem v úzkých otvorech nádob, v hrdlech lahví, ba i ve vodovodním kohoutku u vany.
Bohuslav Brouk, Autosexualismus a psychoerotismus, 1935
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat